Sebeobrana
A tohle je zase ukázka kung-fu:
Můžete se to naučit a taky nemusíte ale svaly se hodí nejen klukům (musím vás vyvést z omylu) ale i holkám. Třeba a především na sebeobranu ale ne na napadení!
Nejlepšími obránci jsou japonci a číňan. Ti mají jako bojovné postavení nejčastějí kung-fu,chu-či ,sumo, karate...
->JIU JITSU je staré japonské bojové umění, pocházející údajně již z dob mythologických, nicméně jeho systematická výuka, jak lze usuzovat z nejstaršího dokumentu, dochovaném v zakladatelské škole KODOKANJUDO v Japonsku, začala patrně až v XVI. století našeho letopočtu. Původně se jednalo o doplněk boje s mečem, který přerostl v samostatné bojové odvětví. Na naše území se JIU JITSU poprvé dostalo v roce 1910, kdy se cvičilo ve Vysokoškolském sportu v Praze. JIU JITSU je hlavně sebeobrana beze zbraně, ale také za použití některých malých zbraní, a to proti neoozbrojenému i ozbrojenému protivníkovi, nebo skupině útočníků. Nikdy v něm na rozdíl od sportovních stylů nebyly zakazovány žádné chvaty. Za použití hlavní poučky "ustup, jsi-li tlačen, přistup, jsi-li tažen" umožňuje zvítězit relativně slabšímu obránci nad silnějším, větším, i rychlejším útočníkem, proto je určeno všem lidem bez rozdílu pohlaví a věku. JIU JITSU řeší téměř všechny střetné situace v boji beze zbraně. Pokud některou takovouto situaci neřeší, neřeší ji ani žádné jiné bojové umění. Tohoto jsou si vědomy i různé ozbrojené sbory, proto JIU JITSU začleňují do osnov svých výcviků. (např. FBI)
->Prvky používané v jiu jitsu
údery - končetinami tvořené rázy, působící na organismus protivníka
kopy - viz. údery, ale prováděné výhradně dolními končetinami
páky - přivádění kloubů do anatomicky nepřirozené a tudíž bolestivé polohy
držení - imobilizace protivníka
tlaky na citlivá místa - působení na vitální body (viz obrázky)
škrcení - zamezení přívodu okysličené krve do mozku protivníka
podrazy - způsobení pádu protivníka vychýlením jeho těžiště
